Chronické expozice vlivům prostředí řídí evoluci
Kam vlastně směřuje evoluce nejenom nás lidí, ale i zvířat nebo rostlin? Tradičně panuje názor, že hlavním motorem evoluce jsou mutace genů. Jenomže čím dál, tím víc se ukazuje, že hlavní roli sehrává prostředí, ve kterém žijeme. Což ovšem dává naprostý smysl - i "náhodná" mutace je jenom reakce buňky na "něco", co se stalo v jejím prostředí. Vždyť přece bez větru se nepohne ani list na stromě...
Již studie z roku 2015 přinesla velmi zajímavou informaci, která odhalila, že v argentinských Andách v okolí města San Antonio de los Cobres žije malá populace lidí, která již po tisíce let pije tamější vodu přesahující dvacetinásobní koncentrace arsenu, které jsou povoleny pro západní svět. Vyšší dávky arsenu jsou prokazatelně karcinogenní a vysoce toxické pro tkáně (negativně olivňují téměř všechno - od imunity přes neurologické, kardiovaskulární nebo hematologické funkce až po reprodukci a vývoj plodu). Tak vysoké koncentrace by u běžného člověka jednoznačně vyvolaly těžkou akutní otravu až smrt v průběhu týdnů.
Studie se zaměřila i na DNA analýzu a srovnání s různými populacemi a zjistilo se, že tamní lidé nesou unikátní mutaci genu AS3MT známého jako arsenid-methyltransferáza. Samotný enzym je u těchto lidí nadměrně exprimován a pomáhá jim zbavovat se arsenu z buněk naprosto přirozeně. Dále bylo odhaleno, že určitou zvýšenou aktivitu tohoto enzymu mají i širší populace v oblasti peruánských a kolumbijských And, kde se taky často vyskytuje vyšší koncentrace arsenu, než je tomu například u nás.
Tohle ale není ojedinělý případ. Již dávno se ví, že v průběhů generací došlo k adaptaci života ve vysokých nadmořských výškách nebo v oblastech s vysokým UV zářením. Světlo obecně ma velmi velký vliv na vzhled barvy kůže (a taky očí) nebo i na to, jestli člověk má kudrnaté vlasy nebo ne. Taky radioaktivní zemské podloží jednotlivých krajin hraje roli v tom, jak dobře se u člověka adaptují odpovídající reparační mechanismy na opravu DNA.
Nebo třeba v severozápadní Keni žijí populace lidí, pro které je chronická dehydratace z nedostatku vody naprosto přirozený jev a kdyby teď začali pít tolik vody, kolik pijeme my, zemřeli by. U těchto lidí byla například objevena specifická mutace genu STC-1, který způsobuje to, že díky nadměrné retenci určitého proteinu jsou jejich ledviny schopny zadržet v těle i mnohem více vody, než dokážou ledviny nějakého Evropana. Takže nebojte se, v Africe sice voda opravdu chybí, ale jak se ukazuje, tamní lidé si na to vybudovali adaptační mechanismy a kořeny této evoluční výhody sahají až 100 000 let zpátky.
Pokud si myslíte, že už se nenajde nic dalšího, pak jste na omylu. Třeba v jižní Indonézii žijí specifické kmeny označovány jako "Bajau", jejichž členové jsou schopni pobývat pod vodou po dlouhou dobu. Jedná se o vrozené skvělé potápěče, kteří se na jeden nádech zvládnou potápět kolem 10 minut (nebo do hloubek několika desítek metrů) bez toho, aby na to vůbec byli nějak trénovani. U nich to prostě umějí i děti. Jak je to ale možné? Ukázalo se, že tito lidé mají zhruba o 50 % větší slezinu, než je běžné a navíc jsou její cévy takové, že umějí efektivně pumpovat kyslíkem saturované červené krvinky do krevního oběhu.
A co běžní Evropané nebo Američané? Máme něco specifického třeba i my? Ano, máme - technologie a umělé světlo. Třeba epidemie krátkozrakosti je jednoznačně způsobena umělým světlem a dlouhodobým pobytem v interiérech. Umělé světlo je taky příčinou toho, že se pomalu (ale jistě) mění 24-hodinový cirkadiální rytmus (práce o nocích apod.). Dále například díky císařskému řezu se dnes rodí děti s velkými lebkami, které v minulosti při porodech jinak umíraly.
Technologie ovšem evoluci usměrňují výrazně, protože se například vyléčí nemoci, se kterými by si příroda sama neporadila. Internety a AI dělají mozky línými zejména pro paměť a hledání asociací. A navíc se ukazuje, že současná technologická doba má na evoluci mnohem rychlejší vliv, než tomu bylo v minulosti, kdy se geny formovaly přes desítky generací. Dokazuje to zejména nárůst specifických genů způsobujících zmíněnou krátkozrakost za pouhých 25 let! To není ani jedna generace!
Také se čím dále, tím více ukazuje, že větší hodnotu začíná mít spíš "grupa lidí" než samotný jednotlivec, protože přežití každého z nás hodně závisí na celé kultuře, ve které žijeme (školství, zdravotnictví, zásobování, finance...). Je to něco podobného jako mravenčí kolonie, u které taky společnost znamená víc než jeden mravenec. Někteří výzkumníci to pojmenovávají jako vznik nového "superorganismu" a přikládají mu stejnou evoluční hodnotu, jakou měl například přesun života z vody na souš.
Tohle má ale taky důležitou zpětnou vazbu, kterou nelze přehlížet - čím komplexnějším "superorganismem" se stáváme, tím více jsme závislí na technologiích a společnosti. To znamená, že pokud chceme udržet současný směr vývoje, musíme stále více inovovat a stávat se více socialními. Možná bychom se měli namísto personální biologie více zaměřit na sílu a adaptaci celé společnosti. Dnes už totiž neplatí, že přežije jenom ten, kdo má "silnější" geny, ale ten kdo se nejvíce přizpůsobí současnému stylu života a jednotlivým kulturám. Jestli je tenhle směr "správný", to se ovšem ukáže až časem...