Jaká je vlastně struktura vesmíru?

V jednom příspěvku cca dva měsíce dozadu jsem popisovala obrovskou anomálii na kosmické škále, která naznačuje, že vesmír nemusí být na velkých škálách izotropní a homogenní. No a máme tady další novou studii, která tuhle teorii podporuje. A statisticky mimořádně významně (> 5 sigma).

Jedná se o novou práci publikovanou ve Physical Review Letters, která analyzuje rozložení vzdálených rádiových signálů. No a zjistila, že jejich rozložení je vzhledem ke směru na obloze více nerovnoměrné, než se dosud předpokládalo. Na analýzu byl použitý Bayesovský odhad, který ve srovnání s jinými přístupy neignoruje určitá zkreslení.

Nejde ale jenom o samotné rozložení vesmírných rádiových zdrojů. Studie byla zaměřena zejména na ten zmíněný "směr" na obloze (takzvaný "dipól"). A teprve tady to začíná být zajímavé. Ukázalo se totiž, že rozložení těchto zdrojů není jenom nerovnoměrné, ale že pohyb naší Sluneční soustavy, nebo přesněji náš pohled na vesmír, by mohl být výrazně rychlejší vůči jeho zbytku.

A teď pár úvah/otázek na zamyšlení:

Co je zdrojem této anizotropie? Pokud existuje anomálie v rozložení rádiového signálu, nemůže být rozdíl taky v jiném elektromagnetickém spektru?

Pokud se pohybujeme rychleji (a to několikanásobně víc, než je předpokládáno z pozorování reliktního záření), co to znamená pro standardní kosmologický model a rozpínání vesmíru? (Taky by nemuselo být dokonale izotropní - pak by to chtělo přepsat kosmologický model...)

Co když je v jednom směru vesmíru více hmoty než v jiném?

Jak existence takových velkých struktur ovlivňuje chování a pohyb na největších škálách v rámci kauzality? (Ono by to mohlo znamenat i to, že ne vesmír je to, co je "nerovnoměrné", ale že pohyby vesmírných objektů se dějí úplně jinou rychlostí, než si myslíme.)

Ať je to, jak chce, i tahle studie přináší výsledky, které docela silně nahrávají tomu, že vesmír má preferované směry. Takže nejzásadnější otázka je - proč? Nejdříve ale musíme zjistit jak přesně...