Klimatický cirkus pokračuje...

Vždycky mi přijde úsměvné (nebo spíš k pláči), jak se ve společnosti zkresleně rozebírá globální klima bez toho, aby se člověk detailněji podíval na metodiku měření nebo hodnocení získaných dat. Globální klima se v průběhu časů měnilo, mění a bude měnit, a jednou nás tady čeká extrémní vedro. Ne kvůli lidem, ale kvůli povaze Slunce. To je jistota. Ale do té doby by nás měly zajímat spíš změny krátko- a střednědobé. A abychom mohli něco vyhodnotit, modelovat nebo předvídat s vysokou přesností, jsou zapotřebí data. A spousta dat. A z různých částí Země.

Jak málo toho víme o klimatu, přináší aktuální studie publikována před pěti dny, která se zaměřila na monitoring srážek. Znalosti o srážkách jsou důležité, protože nám hodně napoví o vodních cyklech, ekologických systémech, zdrojích sladké vody, dopadech na zemědělství, souvislostech s planetárním oteplováním/ochlazováním nebo o extrémních událostech typu povodní či naopak extrémního sucha a rozsáhlých požárů. Důležité je tedy velikost srážek správně změřit, sledovat jejích změny v čase a následně spolehlivě tyto změny předvídat.

No a zmíněná studie měla za cíl velmi jednoduchou věc - kolik spolehlivých monitorovacích stanic vlastně máme na zemském povrchu a jak velkou jeho část jsme vůbec schopni pozorovat. A dospěla k docela šokujícímu zjištění - v současné době je monitorováno pouze 13,4% celosvětového povrchu půdy! Jak se z toho proboha může vůbec určit něco "globálního"? Může, ale docela vágně... Je to něco podobného, jako kdybych někomu chtěla změřit elektrickou aktivitu srdce pomocí EKG, ale namísto dvanácti elekrických svodů bych použila pouze dva. Většina patologií by mi unikla... Ono sice nějaká data poskytují radary a satelity, ale ty jsou zatíženy mnohem větší chybou, nedostatečnou citlivostí, systematickými předsudky a nikdy nezměří přesný úhrn (objem) srážek.

Studie kromě toho přináší spoustu zajímavostí. Vědci do analýzy zahrnuli povrchová měřidla od roku 1900 do roku 2022 a zjistili, že od 80. let minulého století se dostupná data překvapivě snižují! Jako hlavní důvody se uvádějí nedostatečné sdílení dat mezi institucemi (věčný problém celé vědy), rozpad Sovětského svazu a jak jinak - ekonomicko-politické konflikty. Většina nově vznikajících stanic připadá na Čínu a Asii, ale na většině ostatních kontinentů jejích celkový počet klesá. Dále bylo zarážející zjištění i to, že jenom velmi malé procento srážkoměrů monitoruje srážky v okruhu alespoň deset kilometrů!

Podle studie je monitorování srážek taky výrazně nehomogenní, co se týče povahy jednotlivých lokalit. Například je až zbytečně moc monitorovacích stanic ve vypráhlých polárních oblastech, ale zato mnohem méně v těch arktických, které jsou důležitější, protože se zde vyskytuje Panarktická dernážní pánev zodpovědná za odtékání sladké vody do Severního ledového oceánu. Na nedostatek stanic dále trpí malé ostrovy, mnohé městské regiony, rozáshlé části Afriky a Jižní Ameriky nebo i ty oblasti, které zahrnují monzunové režimy a velké teplotní kontrasty země-oceán.

Takhle řídká a nerovnoměrná síť je zároveň příčinou nedostatečného prostorového rozlišení. Pokud se orientujeme ve stupních zeměpisné šířky a délky, tak současný monitoring stěží vytvoří detail větší, než je 55x55 kilometrů čtverečních, a i to pouze ve vybraných lokalitách. Dále autoři studie celkem kritizovali data sharing, financování, management a vzdělávání v oblasti klimatu, které jsou podle nich "poor and sparse"...

Vidíme tedy, že udělat nějaký rozumný závěr ohledně srážek a jejích souvislosti s globálním klimatem si vyžaduje především naměřená data. Ale ta jsou podle této studie hodně nedostatečná...🤔