Mimotělní zážitky a mimosmyslové vnímání
Pravděpodobně už každý slyšel o takzvaných mimotělních zážitcích, během kterých vnímavý jedinec dokáže opustit své tělo a pozorovat realitu kolem sebe z jakési vnější perspektivy. Během takových stavů může dojít i k tomu, že dotyčný jedinec "vidí" (nebo i slyší či cítí) věci nacházející se mimo jeho běžné zorné pole (třeba v jiné místnosti nebo odlehlé části prostoru). Pointa je v podstatě stejná i u lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou jasnovidci.
Téma je to ovšem kontroverzní, ale jisté je, že zvláštní příběhy podobného druhu člověk četl nejenom v novinách nebo slyšel z povídání, ale setkala se s nimi i řada neurovědců či psychologů, kteří tyto změněné stavy vědomí seriózně zkoumají. Určité stavy depersonalizace totiž lze navodit i hypnózou, meditací nebo se mohou vyskytnout během záchvatů u některých nemocí. Kontroverzní (a mírně děsivé) je pak až to, když se potvrdí, že takoví jedinci skutečně viděli zkoumaný objekt mimo svůj prostor.
První experimentální pokusy s cílem získat jasné důkazy proběhly již někdy v polovině 20. století. Následně byla provedena i spousta dalších studií (například zde, zde nebo zde), přičemž některé z nich byly vedeny i významným psychologem a filozofem Johnem Palmerem (zde a zde) nebo vášnivým nadšencem Robertem Monroem, jehož práce inspirovala mnoho dalších vědců, například zde. Bohužel, většina těchto studií trpí nedostatkem zkoumaného "materiálu", protože najít lidi s vysokou citlivostí na změny vnímání je náročné. Třeba i takové vyvolání hypnotického stavu není vůbec lehkým úkolem...
Dále se často kritizují nedostatky metodiky experimentů, jestli byla zajištěna skutečná slepost a transparentnost všech zúčastněných, neprůkazná statistika, subjektivní postupy nebo kognitivní zkreslení. No a nepomáhá tomu ani častý výskyt podvržených či falešných případů - nejspíš kvůli slávě nebo pozornosti. Ve výsledku tak máme k dispozici pouze pár seriózních jedinců, u kterých lze aspoň jakž takž něco dokázat. Asi nejznámější je případ "Slečny Z" z roku 1968, která dokázala s pozoruhodnou statistickou významností správně určit náhodně generována pěticiferná čísla, aniž by je předtím nějak viděla nebo slyšela (šance je 1:100 000!).
No a teď tady máme novou zajímavou studii z Brazílie čekající na print (někdy v listopadu/prosinci 2026). Jejím největším cílem bylo experiment co nejvíce zaslepit, aby se předešlo jakémukoliv zkreslení, podvádění nebo znalosti informací předem. Experimentátoři odněkud vylovili 21 lidí, kteří o sobě tvrdili, že dokážou opustit své tělo a pozorovat realitu odjinud nebo ji mimosmyslově vnímat bez nutnosti opuštění těla (ve formě mentálních obrazů nebo vnitřního "vidění").
Všechno se odehrávalo v speciálně upraveném domě, který byl tvořen třemi místnostmi. Ta první byla pohodlně a příjemně vybavena pro účastníky k navození změny vědomí, ta druhá byla určena pro experimentátory, aby z ní všechno pozorovali a zaznamenávali (včetně EEG a fyziologických funkcí), a ta třetí obsahovala pouze stolek, na kterém byl počítač pro generování náhodných obrázků.
Každý účastník měl k dispozici 60 - 90 minut pro navození mimotělního zážitku nebo mimosmyslového vnímání a pak experimentátorům sdělit, jestli a jaký obrázek na monitoru počítače viděl. Skript na náhodné generování obrázků byl napsán v MATLABu a neobsahoval nic složitého - pouze něco jednoduchého (například jablko) na bílem pozadí. Aby experimentátor, který program spustil, neuviděl vygenerovaný obrázek předem, monitor byl otočen proti zdi a obrázek se objevil s časovým zpožděním, až když experimentátor místnost opustil.
A jaký byl výsledek? No, nic moc - ani jeden z účastníků nijak nevybočoval a tipoval obrázky stejně náhodně, jako kdybyste to dělali vy za bdělého stavu... Počkat! To ale není mystický závěr studie, ve který jsme tajně doufali! Ale nebojte... jak to u vědeckých pokusů už často bývá, něco zajímavého se přece jen stalo. 😊
Účastníci byli po sezení dotazováni na všelijaké možné věci - co prožívali, co cítili nebo jinak vnímali, případně sami o něčem spontánně mluvili. A dva z nich dokázali detailně popsat ne obrázek na monitoru ve třetí místnosti, ale co dělali experimentátoři v té druhé místnosti. Například jeden z nich uvedl, že "tamhleten experimentátor během pokusu seděl na židli vlevo u zdi a četl si knihu". Dokázal prý určit správně celou časoprostorovou konfiguraci, která se skutečně odehrála tak, jak dosvědčili zbylí experimentátoři...
Nabízí se zajímavá myšlenka - co když účastníci obrázek hádali špatně právě proto, že to byl příkaz? Co by se stalo, kdyby jim vědci nechali vědomí jenom bloudit? Možná by byli více "uvolněni" a vnímali mimosmyslovou realitu mnohem přesněji... Ještě zajímavější ale je, že vědci, když se po skončení pokusu měli znovu setkat s účastníky, své pozice a vzhled druhé místnosti přeuspořádali, aby účastnici netušili, jaká byla konfigurace místnosti během samotného pokusu mimotělního či mimosmyslového zážitku. Vědci jsou hrozně zvědaví i na výsledky EEG a fyziologických funkcí u těchto dvou účastníků, ale ty zatím zanalyzovány nejsou.
No, jak jednou pravil Šrí Nisargadatta Maharadž: "Nikdy nepodceňuj sílu vědomí..." 👀