Podvědomé donucovací praktiky recenzentů

Jelikož já docela podrobně sleduji "vědecké chování", zaujal mě aktuální článek zatím jako preprint pro Nature. A je docela významný, protože dlouho diskutovaný problém se konečně dostává do širšího povědomí. Adrian Barnett z Queenslandské univerzity se hodně zabývá recenzním řízením ve vědě a metavýzkumem. No a zjistil celkem zajímavou věc - recenzenti s větší pravděpodobností schválí takový článek, pokud je autoři na jejich vyžádání ocitují ve své práci.

Revize článků dělají vědci z příslušného oboru, ke kterému publikace náleží. Takže recenzent a autor toho mají hodně společného. Barnett zanalyzoval přes 18 000 článků z různých platforem a zaměřil se na to, jak moc recenzenti po autorech požadovali, aby je zmínili ve své práci. Jednoduše, ti recenzenti chtějí, aby se v článku objevila jejich citace. Tohle není žádná novinka. Takovým "vynucováním" citací se zabýval již v roce 2012 i jeden redaktor ze samotného Nature.

Barnett zjistil, že pokud recenzent požadoval svou vlastní citaci a autor ji do článku doplnil, tak až v 92 % případů došlo ke schválení článků v druhé revizi. A to je zajímavé, protože recenzenti, kteří své citace nepožadovali, v druhé revizi schválili článek v 76 % případů. Tenhle rozdíl už docela zavání osobním zaujetím recenzenta.

Kromě toho, Barnett se zaměřil i na samotné konverzace, které proběhly mezi recenzenty a autory. No a zjistil, že ti recenzenti, kteří požadovali své citace, mnohem častěji ve svých komentářích používali slova jako "prosím (please) " nebo "potřebuji (need)". A to už ve srovnání s ostatními recenzenty působí lehce nátlakově - nepřidáš mou citaci, revizi ti zkomplikuji.

Ovšem je těžké posoudit, jestli žádost o citaci byla vůbec oprávněna nebo ne. Proto Barnett v závěru své studie taky navrhl, aby se na základě "nátlakových" slov vyvinul algoritmus pro detekční nástroje, který by hledal takové žádosti a následně recenzenty i donutil vysvětlit, proč svou citaci vůbec požadují a jestli má nějaký smysl.

No, i když nevíme, jestli je to všechno úmyslné nebo ne, i na základě takové maličkosti je docela vidět, jak lidské chování významně ovlivňuje vědeckou práci...