Sebeuvědomění

V tomhle vesmíru snad neexistuje věc, která by byla tajemnější, než je vědomí. Jeho funkci nebo strukturu rozebírají jak neurovědci, tak filozofové, teologové (a jiné duchovní směry), no a v poslední době i někteří fyzici a matematici. Vědomí je prostě záhada, která nedá spát a docela se nutí zkoumat samo sebe.

To, že určitý stupeň vědomí mají i celkem primitivní zvířata (a nejspíš i rostliny) je již dlouho známý fakt a je jasné, že jde o interakci podnětu a smyslového orgánu, který tenhle podnět zpracovává. Zajímavější otázkou ale je, kdo nebo co všechno si uvědomuje samého sebe? Nejde tedy jenom o automatickou interakci nositele vědomí s prostředím, ale o uvědomění si subjektivní zkušenosti a toho, že daný subjekt prožívá své konkrétní Já.

Co se týče zvířat, tak víme, že schopnost uvědomovat si samého sebe mají opice (zvlášť primáti), ale třeba taky delfíni, sloni nebo straky/vrány (podrobnější pojednání zde). Sebeuvědomění se testuje různými způsoby a jedním z nejčastějších je "zrcadlení", kdy se zvířata poznávají v zrcadle. Ale aby to nebylo moc jednoduché, test zahrnuje i to, že se těm zvířatům na obličej namaluje barevná tečka a sleduje se, jestli budou mít tendenci si tu tečku nějak vyčistit nebo pokusit se "sundat". Pokud ano, pak vědí, že v zrcadle jsou ony a tečka je na jejich těle.

Sebevědomá zvířata dále poznávají své já třeba i prostřednictvím vyhodnocování pohybů, zvuků nebo stínů, které nejsou "ony". Nejde o to, jak moc chytrá ta zvířata jsou nebo jak moc dobrou paměť a kognici mají, ale že si uvědomují svou identitu. No a před měsícem vyšla v jednom filozofickém časopisu velmi zajímavá studie zaměřena na ptáky, která přináší několik pozoruhodných zjištění. A to zejména s ohledem na strukturu mozku.

Dosud se předpokládalo, že stupeň uvědomění si samého sebe roste se složitostí a členitostí mozkové kůry, a to zejména v prefrontálním kortexu. Takhle to funguje třeba u lidí a primátů, resp. vyvinutějších savců. Zmíněná studie teď ale říká něco jiného. Sítě neuronů prefrontálního kortexu u lidí mají svou analogii i u ptáku nebo plazů. Hlavní rozdíl je zejména v tom, že u nich to není "kůra", ale specifické oblasti "uvnitř" mozku.

Tohle je velmi zajímavé zjištění, protože komplexita vědomí nemusí nutně vyplývat z jednoho konkrétního uspořádání neuronů v mozku (jako u lidí a savců) nebo složité členitosti mozkové kůry, ale spíš z takzvaného konektomu - tedy ze samotného propojení a výsledné sítě neuronů. Nebo jinými slovy, nezáleží až tak úplně na anatomii a "tvaru" mozku, ale na architektuře neuronové sítě. Navíc, u ptáků se zjistilo, že jejich síť obsahuje mnohem víc nahuštěné neurony, než tomu je u lidí (mají tedy větší počet propojení na jednotku objemu).

Zdá se tedy, že složitost vědomí u jednotlivých druhů je spíš divergentní a není nutně závislá na konkrétním tvaru nervové soustavy, ale spíš na výsledném propojení nervových drah. Já furt říkám, že důležitější jsou vztahy, toky a dynamika, a ne "statické ohraničení čehosi". A abych vás trochu vyděsila, testem zrcadlení s tečkou na těle projdou třeba i mravenci! Takže bacha na jejich invazi - možná vědí velmi dobře, co dělají... 😊