Síla psychedelik

Chronické deprese jsou velmi závažným onemocněním, a to ze dvou hlavních důvodů. Tím prvním je obvykle malá šance na úplné vyléčení, takže člověk pak většinu svého života prožije naprosto neplnohodnotný život, který je plný smutku, úzkostí, nechuti a neschopnosti vidět aspoň něco málo radostného. Tím druhým důvodem je samotná léčba, která dodnes není zcela účinná, protože i když se podaří na nějakou dobu symptomy potlačit, příčina se obvykle nevyléčí a deprese se opakovaně vracejí.

Patofyziologie depresí je komplikovaná - jde o souhru vrozených predispozic, struktury mozku, metabolismu neurotransmiterů a zevních podmínek (kombinace životního stylu a výskytu náročných životních situací). Někdo se tedy může lehce "oklepat" i z několika tragických udalostí a žít bez problémů dál, no někdo propadne depresím doslova ze dne na den i bez zjevného spouštěče. Cílová je tedy zejména neurotransmise různých látek a plasticita mozkových struktur.

Současná léčba je namířena zejména na ovlivnění produkce různých neurotransmiterů, o kterých se ví, že jsou zodpovědny za "pokojný a šťastný život". Jenomže mozek není něco, jako když se pichne inzulín na cukrovku a glykemie jde dolů nebo jako když po užití paralenu horečka skutečně klesne... Takže se často stává, že ani vyzkoušení pěti různých antidepresiv (či jejich kombinace) na depresi nijak nezabírá.

Léčba se navíc hodně komplikuje u středně těžkých a těžkých depresí, kdy jsou permanentně přítomny i sebevražedné myšlenky. Existují i farmakorezistentní deprese, na které žádné léky nezabírají a lékaři pak sahají i po takových pokusech, jakými jsou například opakované elektrošoky. Jenomže takové deprese se zhruba u 50 % nemocných vrátí již během prvních šesti měsíců od elektrického "resetu". Není tedy divu, že psychiatři a výzkumníci neustále hledají co nejúčinnější intervenci, zejména pokud jsou přítomny sebevražedné sklony.

Dnes se ale již ví, že právě na léčbu farmakorezistentních či těžkých depresí (a taky úzkostí či post-traumatických problémů) by mohla docela výrazně zabrat některá přírodní psychedelika. Zkouší se například psilocybin z lysohlávek nebo deriváty DMT. Jenomže tyto výzkumy jsou v mnoha státech zakázány nebo omezeny (protože "drogy"), takže dat je zatím málo. Ale ta data potřebujeme, protože psychedelika jsou dvojsečná zbraň - pokud je někdo užije nesprávně (zvlášť vysoké dávky), může si naopak psychické problémy přivodit. Cílem je tedy najít vhodné dávkování.

Další výhodou psychedelik je i to, že k dosažení antidepresivního účinku stačí pár dávek a efekt přetrvává výrazně dlouhodobě (třeba u lehčích depresí jedna dávka vystačí na celý půl rok). A proč tomu tak je? Psychedelika totiž prakticky okamžitě zapůsobí na plasticitu mozku a vytvoří se nové neuronální spoje nebo překonfigurují ty staré. A právě tohle běžná antidepresiva moc neumějí - předělávat neuronální spoje a upravovat produkci neurotransmiterů dlouhodobě, čímž se ovlivňuje samotná organická příčina deprese. A navíc, psychedelika mohou mít podprahový efekt již ve velmi malých (mikrogramových) dávkách. 

Například nedávná studie na dospělých pacientech s těžkou chronickou depresí zjistila úlevu od sebevražedných myšlenek na tři měsíce po jednorázovém užití pouhých 25 mg psilocybinu u 75 % účastníků a téměř polovina z nich (45 %) dosáhla plné remise (tedy žádné takové myšlenky). To představuje obrovský posun v léčbě farmakorezistentních depresí! Podle studie došlo k výraznému zlepšení již v prvním týdnu od podání psilocybinu, což je taky zásadní, protože takhle rychle na myšlenky nezabírají ani ty nejmodernější léky. A taky neznamená, že se pacientům stav po těch třech měsících zhoršil... to jenom studie dále již nepokračovala, takže dlouhdobější data zatím chybějí...

Co je ještě zajímavé, je samotné působení psilocybinu. Ten totiž ovlivňuje zejména defaultní síť mozku (DMN) tím, že výrazně desynchronizuje její aktivitu. A u pacientů s depresí je DMN moc "rigidní" a "synchronní", takže člověk pak cyklicky opakuje naučené negativní vzorce a zcela mu chybí otevřené myšlenkové bloudění. Volný tok myšlenek totiž mění pozornost a umožní tak vymanit se z cyklů. Dopřejte si tedy pravidelnou desynchronizaci svého mozku, ať se vaše myšlenky necyklí, ale bloudí... A pokud jste zdraví, tohle s vámi dokáže udělat i obyčejná hudba, pohyb, kreslení, vaření, úklid nebo i povídání si o absurdních pitomostech s někým, koho máte rádi...🤭