Záhadné signály zpod ledu

Dnes si povíme o jedné bizarní záhadě, která byla technicky poprvé objevena přibližně již před dvaceti lety, ale teprve teď byla všechna data přehodnocena a znovu reanalyzována. Nejdříve úvod do problematiky. Ke studiu neutrin, což je typ elementárních částic, se v rámci jednoho projektu používají speciální antény přimontované na balónech, které létají ve výšce asi 37 kilometrů nad Antarktidou. Jedná se o projekt ANITA (Antarctic Impulsive Transient Antenna), který má za cíl detekovat vysokoenergetická neutrina přilétající z vesmíru.
Neutrina s běžnou hmotou interagují jen velmi, velmi slabě. Téměř všechna, která k nám z vesmíru přiletí, bez problémů projdou Zemí a vylezou na druhé straně a putují kamsi dál do vesmíru. Pravděpodobnost jejich interakce s hmotou je skutečně velmi malá. Abychom dokázali jejich interakci aspoň jakž takž zaznamenat, je zapotřebí nějaký homogenní materiál a hlavně, aby toho materiálu bylo sakra hodně. Takže se nabízí to jediné, co je na Zemi homogenní a je toho i skutečně hodně - led. Proto taky ty balónky létají nad Antarktidou. Pointou detekce je, že při interakci neutrin s ledem vzniká specifický kužel koherentního záření v rádiové (případně i v mikrovlnné) oblasti, takže ty balónky prostě jen hledají konkrétní vzorce rádiových signálů vycházejících z ledu. Proč to vlastně vědci dělají už téměř dvacet let? Věří, že jim to pomůže odhalit nějaké nové skutečnosti ohledem vzniku vesmíru. Ale jak to už ve vědě často bývá, objeví se něco naprosto jiného a neočekávaného...

Již v roce 2006 balónky zachytily podivné krátké rádiové impulsy, které mohly znamenat interakci neutrin, ale vše naznačovalo tomu, že se nejedná o signál, který "přiletěl" z vesmíru, protože úhly toho rádiového kužele byly o dost jiné. Ono to vypadalo tak, že signál vychází přímo... zpod ledu! Ok, tahle událost byla jenom jedna, takže zbytečný povyk nebyl zapotřebí. Jenomže co čert nechtěl, signál se objevil znovu v roce 2018. Vědci tyto signály porovnali i s jinými metodami, které se snaží zachycovat neutrina (třeba projekt Ice Cube) a tam se nic takového nepozorovalo, takže tentokrát už byl povyk poněkud oprávněný. Jednalo se o něco, co mohlo značit srážku vysokoenergetických částic, ale ne těch přilétajících z vesmíru. A to je trochu problém - kdesi hluboko v obyčejném ledu by se nic s tak velkou energií vyskytovat nemělo! Následovalo několik let pátrání a hledání souvislostí, ale nic se nenašlo - žádné možné supernovy, srážky černých děr, blazary, magnetary a bůhví co ještě. V době detekce těchto dvou mysteriózních událostí nic tak vysokoenergetického k nám z vesmíru nepřiletělo. Nebo to alespoň nebylo zaznamenáno. Navíc, analýza směru signálů byla poměrně jasná - pocházely z vnitřku ledu, ne z interakce něčeho z vesmíru.

Takže, co naznačuje současná analýza dat nasbíraných za posledních dvacet let? Že přímo zpod antarktického ledu byly dvakrát zachyceny rádiové signály, které vznikly uvnitř toho ledu a které ničemu známému neodpovídají. Signál ale znamená něco hodně energetického... uvnitř ledu. Fyzici tak na to napasovali nějaké "hypotetické" částice temné hmoty. Hmm... temná hmota uvnitř naší Země? No, já nevím... Myslím, že stejně pravděpodobná je třeba i dávno havarovaná vesmírná loď, která zalehla ledem... Nebo ne! Havarovaná vesmírná loď, která byla poháněna temnou hmotou! 🙂 Dělám si trochu srandu, ale i u takto náročného a dlouholetého experimentu je krásně vidět, kolik toho nevíme ani o vlastní Zemi...